Kalendárium na měsíc duben

Kalendárium za měsíc duben

Josef Čapek zemřel 10.4. 1945, ilustrátor, výtvarník, scénograf, novinář, dramaturg, žurnalista a významná osobnost českého kulturního života začátku 20. Století se narodil v Hronově v rodině báňského lékaře Antonína Čapka a jeho manželky Boženy. Narodil se jako druhé dítě do rodiny, již v roce 1886 měli manželé Čapkovi holčičku Helenku a v roce 1890 se narodil Karel. Josef Čapek měl výrazné výtvarné nadání, i když ve škole příliš neprospíval. Navštěvoval dvouletou tkalcovskou školu ve Vrchlabí, potom rok pracoval jako dělník v prádelně a od roku 1904 studoval na pražské Uměleckoprůmyslové škole malbu a grafiku. Po skončení školy odjel do Paříže, kde bydlel v letech 1910-11, přitom navštívil Španělsko.

Po návratu se zapojil do uměleckého a společenského života Prahy – v roce 1911 byl jedním ze zakládajících členů Skupiny výtvarných umělců, rok na to redaktorem jejich Uměleckého měsíčníku, další rok redaktorem měsíčníku Mánes. S bratrem Karlem Čapkem se podílel na vytvoření Almanachu na rok 1914 a v roce 1918 se stal zakládajícím členem výtvarně umělecké skupiny Tvrdošíjní spolu se Zrzavým, Špálou, Kremličkou, Hofmanem a Marvánkem. Nebyl odveden v rámci 1. Světové války na frontu pro zdravotní postižení – oční vada.

Společně s bratrem Karlem se podílel na těchto dílech:

Zářivé hlubiny a jiné prózy (1916)- 7 povídek

Krakonošova zahrada (1918) – vyprávění o společně prožitém dětství

Lásky hra osudná (1911) – první společná divadelní hra

Ze života hmyzu (1922) – nejúspěšnější společná divadelní hra o tulákovi, který se dostal do říše hmyzu

Adam Stvořitel – utopistická divadelní hra, již nebyla úspěšná, proto již další hru bratři nevytvořili

Josef Čapek tvořil i sám, zejména povídky, pohádky pro děti, i divadelní hry, fejetony, eseje zejména z uměleckého prostředí. Jeho dílo není rozsáhlé, ale zato mnohotvárné.

1917- Lelio – soubor povídek o válečném zoufalství

1920 – Nejskromnější umění – odborné pojednání

1923- Pro delfína – soubor lyrických povídek

1923 – Země mnoha jmen – divadelní hra, jediná, nepříliš vydařená

1929 – Povídání o pejskovi a kočičce, jak spolu hospodařili a ještě o všelijakých jiných věcech – nejznámější pohádka z pera Josefa Čapka s jeho charakteristickými ilustracemi.

1930 – Stín kapradiny – novela, baladický příběh o svědomí dvou vesnických chlapců, kteří zavraždí hajného, který je nachytal při pytlačení.

1932 – Dobře to dopadlo aneb Tlustý pradědeček, lupiči a detektivové – pro děti

1936 – Kulhavý poutník – próza a eseje, autor medituje o životě a nad životem

1954 – Povídejme si děti – vyšlo posmrtně

Eduard Štorch se narodil 10.4. 1878, český archeolog, pedagog a spisovatel, přítel skautingu, iniciátor hnutí škol v přírodě. Autor próz pro mládež s pravěkou tématikou.

Dílo: Lovci mamutů, Osada havranů, Bronzový poklad, Zlomený meč, Zastavený příval,

Kingsley Amis se narodil 18.4. 1922, je spojován s generací rozhněvaných mladých mužů. Přikláněl se ke střízlivému, neromantickému, intelektuálnímu literárnímu výrazu. Románem Šťastný Jim o mladém vysokoškolském učiteli, revoltujícím proti konzervativnímu akademickému establishmentu, založil tradici tzv. univerzitního románu.

Alena Bartošíková se narodila 20. dubna 1943 v Uherském Hradišti, vyrůstala ve Veselí nad Moravou. Rodina se přestěhovala do Uherského Brodu, kde její tatínek pracoval jako náčelník železniční stanice. Ve škole ji bavila čeština u paní učitelky Ruličkové a později u profesora Grygara. Také ráda kreslila, měla ráda fyziku a z tělocviku nejraději sprint. První básničku o slovenských velehorách Tatrách napsala v sedmé třídě. Ekonomickou školu vystudovala v Uherském Hradišti, pak pracovala na finančním úřadě v Uherském Brodě., kde bydlí a píše své práce.

Její pověsti vyšly v r. 1984 na gramofonové desce pod názvem Slovácké pověsti – O Zlaté Kačence. Od roku 1987 spolupracuje s redakcí časopisu Malovaný kraj. V r. 1991 jí vyšla v nakladatelství Dilia loutková pohádka O víle Maleně a v r. 1994 vydalo nakladatelství Série její pohádku O králi Jaroslavovi a zlatém luku. V r. 1998 vyšla v nakladatelství Moraviapress kniha pověstí tří autorů (Aleny Bartošíkové, Jana Kropáče a Václava Richtra) z kraje pod Lopeníkem, Buchlovem a Pálavou s názvem Kde modrý plamének hoří. K vydání má připraveny dvě knihy pro děti, ta první s názvem Johančina cesta do země větrných mlýnů je určena českým a holandským dětem. Ta druhá se jmenuje Strážní domek a již název prozrazuje, že jsou to příběhy velkých i malých železničářů z uherskobrodského nádraží.

Je sběratelkou pověstí, autorkou několika pohádek a povídek a zatím dvou knih. Sbírá zvykosloví, zajímá se o lidovou architekturu, o kopaničářské výšivky, o léčivé byliny Bílých Karpat, o stará vymizelá řemesla, např. perleťářství, soukenictví, metlářství, štukatérství, psala o miškářském řemesle i o drátenicích a handléřích, kteří žili na Kopanicích.